O projektu

Cílem je zpřístupnit kulturně historický dokument města, který bude aktivně sloužit obyvatelům města, badatelům a další široké veřejnosti. Projekt reaguje na dnešní moderní dobu, kdy dokumenty v elektronické podobě jsou samozřejmostí a stávající se nedílnou součástí výuky na školách, v práci i běžném životě.  (číst více ...)

Podle knih

Nejnovější stránky

Novinky

  • Přepis novoměstské kroniky

    Vážení návštěvníci děkujeme,
    za Váš zájem o náš projekt. Kroniky jsou již přepsané. Přepis a úprava všech 9 svazků probíhal od června 2011 do dubna 2012. V tomto období bylo přepsáno více, jak 3000 stran, do projektu se zapojilo zhruba 180 osob. Věříme, že jejich práce vám bude ku prospěchu a najdete na těchto stránkách mnoho zajímavých informací. Zápisy kroniky je možné číst ...

Jste zde

Strana č. 373

Přepis v textovém formátu: 
Přepis v přenosném formátu: 
Originál stránky - profi sken: 

I. Úvod

 

V  době kdy se začínal psát rok 1989, v  této zemi nikdo netušil jaké historicky převratné změny v  závěru přinese. Změny osudu této země a jejího lidu. Bez nadsázky lze tento rok nazvat rokem bouřlivým. Dá se mluvit o generální či celkové krizi socialismu a komunismu, ale ta má kromě obecných rysů vlastní podobu a tvář v  každé zemi slepě podřizované celá desetiletí příkazům totalitní moci Moskvy. O naší zemi lze v  tomto ohledu říci, že žádné komunistické straně v  jiném státě sovětského bloku se nepodařilo tak dokonale ztratit v  očích společnosti politickou a morální prestiž, důvěru a legimitu jako Komunistické straně Československa. Dvacet let „normalizace“ po vpádu okupačních sil Varšavské smlouvy v  čele s  armádou Sovětského svazu, který rozdrtil demokratické ideje Pražského jara 1968, ji opotřebovalo. I její poslední a silná zbraň, donedávna vychvalované konzumní a sociální „jistoty socialismu“ ztrácely tváří v  tvář skutečnosti účinnost. Obrazně a s  jistou nadsázkou lze říci, že se KSČ odepsala jako politická síla, z  níž by mohla vzejít alternativa oproti současnému vedení státu. S  výjimkou malého okruhu lidí žijících z  reformních iluzí roku 1968 nikdo v  Československu neočekával, že by se KSČ mohla jakkoli „obrodit“, že by z  ní vzešla jakákoliv naděje pro budoucnost. Tváří v  tvář nedůvěře a odmítnutí společnosti, zejména mladé generace, a také z  nedostatku intelektuálního zázemí nebyla schopna následovat ani sovětský, ani polský, ani maďarský příklad. A tak zatímco se přestávali bát lidé – donedávna mlčící většina, ocitl se v  pocitu ohrožení vedoucí komunistický kádr. Jejich vnitřní instinkt jim přesně tlumočil, jak jsou izolováni, že jsou odsouzeni k  pádu. Neschopni vyprodukovat ze svých řad aspoň na přechodnou dobu alternativní politickou elitu jež by byla s  to zahájit dialog se společností, přešlapovali na místě a každý další měsíc, který přežili ve funkcích a u moci, považovali za úspěch. Při tom se dopouštěli jedné chyby za druhou a tím posilovali solidaritu a aktivitu občanské společnosti.

V  průběhu roku 1988 jsme se stali v  Československu svědky většího společenského pohybu než kdykoli jindy v  průběhu uplynulých dvaceti let a tento trend se nezastavil a pokračoval silněji i v  tomto roce. Ochota občansky se angažovat se manifestuje nejrůznějšími způsoby: pokojnými demonstracemi a shromážděními, k  nimž docházelo opakovaně přes hrozby z  nejvyšších míst a navzdory nebezpečí policejního teroru a následné soudní perzekuce; růstem nezávislých občanských iniciativ a občanské solidarity: od ledna 1989 nepřetržitě probíhají nové a nové podpisové akce, na nichž

 

Rok: 
Tagy: 
Přepsal/a: 
Jarmila Cacková