O projektu

Cílem je zpřístupnit kulturně historický dokument města, který bude aktivně sloužit obyvatelům města, badatelům a další široké veřejnosti. Projekt reaguje na dnešní moderní dobu, kdy dokumenty v elektronické podobě jsou samozřejmostí a stávající se nedílnou součástí výuky na školách, v práci i běžném životě.  (číst více ...)

Podle knih

Nejnovější stránky

Novinky

  • Přepis novoměstské kroniky

    Vážení návštěvníci děkujeme,
    za Váš zájem o náš projekt. Kroniky jsou již přepsané. Přepis a úprava všech 9 svazků probíhal od června 2011 do dubna 2012. V tomto období bylo přepsáno více, jak 3000 stran, do projektu se zapojilo zhruba 180 osob. Věříme, že jejich práce vám bude ku prospěchu a najdete na těchto stránkách mnoho zajímavých informací. Zápisy kroniky je možné číst ...

Jste zde

Strana č. 3

Přepis v textovém formátu: 
Přepis v přenosném formátu: 
Originál stránky - profi sken: 

obou států již značně jsou vyčerpány, hlasitě jal se volati po samostatném státě československém. První památný projev učinili čeští spisovatelé. Po nich ozvaly se národní tužby nezastřeně a slavně při pražských oslavách padesátého výročí kladení základního kamene k Národnímu divadlu v květnu 1918, kdy do Prahy sjeli se zástupcové všeho rakouského Slovanstva. Tento nový, svobodnější duch, umožněný také svoláním parlamentu za vlády mladého panovníka Karla, zavanul také do našich krajů.
Ale už rok předtím dovolilo si občanstvo novoměstské jistou demonstraci při akademii, která státními úřady i školami pořádána byla ve školní dvoraně ve prospěch účelů válečných. Tehdy profesor Šrámek po zazpívání programových písní o své újmě a mimo program zapěl Heine-Schumannovu skladbu „Dva granátníci“, při níž skladatel výhradně použil motivu francouzské Marseillaisy. Obecenstvo bouřlivě tleskalo a zpěvák měl zato důtku úřední a nelibost svých představených.

Ještě zřejmějším druhem odboje proti zpuchřelému Rakousku nesla se novoměstská Slavnost na paměť založení Národního divadla, pořádaná současně s pražskými oslavami 16. května 1918. Profesor zdejší reálky Dr. Inoc. Arnošt Bláha, dnes profesor university brněnské, přednesl slavnostní řeč, při které vřele dotkl se tužeb, které celé shromáždění sdílelo. Po jeho řeči zazněla mohutně píseň „Kde domovu můj“, do té doby úřady zakazovaná.
*

Rok: 
Přepsal/a: 
PhDr. Eva Jašková